Prezidentský deníček - Hrdinové mezi námi
Předávání státních vyznamenání prezidentem republiky
I tak formální a protoklem svázaná akce jakou bezesporu Předávání státních vyznamenání prezidentem republiky je, může být plná emocí, úcty, lidskosti a lásky.
Medaili Za zásluhy I. stupně prezident udělil Zdeně Prokopové, která společně se svou sestrou Marií Vavroňovou založila neziskovou organizaci ROSA, jež poskytuje pomoc ženám, které se staly oběťmi domácího násilí. https://www.rosacentrum.cz
Stejné ocenění získala Dita Horochovská, jež společně s Lukášem Srbou spoluzaložila spolek Silou hlasu, zaměřený na výuku ovládání počítačů hlasem. https://silouhlasu.cz
A stejné ocenění si odnesla Lucie Hyblerová. Jde o zakladatelku platformy Breakfaststory, dala dohromady první český sociální e-shop, aby podpořila sociální a chráněné dílny. https://breakfaststory.cz
Vyznamenána byla i Kateřina Šédová, lékařka a zakladatelka neziskové organizace Loono, která je zaměřena na vzdělávání veřejnosti v oblasti prevence závažných onemocnění. https://www.loono.cz
Jiří Netík - první porevoluční prezident Agrární komory ČR - provozuje s rodinou na jihu Čech biosad a věnují se i tzv. sociálnímu zemědělství, kdy dávají práci lidem se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Sýkora, někdejší zakladatel firmy Papirius, je hlavně spojen s nadací Dobrý anděl https://www.dobryandel.cz.
Příběhy dalších oceněných ukazují, že hrdinství lze konat i v běžném občanském životě.
Medaili Za hrdinství obdržel pracovník autoservisu Lukáš Dudík, který přispěchal k nehodě vlaku s kamionem a odblokováním dveří pomohl cestujícím z hořící soupravy.
Taktéž byl oceněn vlakvedoucí Roman Juřena, jenž svým pohotovým zákrokem umožnil evakuaci cestujících z havarovaného vlaku hořícího po srážce s kamionem.
A v neposlední řadě i učitelka Kateřina Laluhová ze základní školy v pražských Horních Počernicích, která duchapřítomně vyvedla všechny žáky třetí třídy z učebny, ve které se následně zřítil strop.
Důkaz, že ryba vždycky smrdí nebo voní (jako v tomto případě) od hlavy ...
Když láska mluví beze slov aneb Pojď, děvče: Pavlovo gesto na první dámu v závěru udílení vyznamenání hřeje u srdce
Rudolf Šindelář | Redaktor
rudolf.sindelar@zivotvcesku.cz
Komentář: Na konci slavnostního udílení státních vyznamenání v pondělí jsme se stali svědky okamžiku, který působil jako milý vzkaz mezi prezidentem Petrem Pavlem a první dámou Evou Pavlovou. Při odchodu ze sálu se prezident jemně poklonil směrem k manželce – v očích diváků se toto gesto mohlo číst jako tichý pokyn, něco na způsob »Tak pojď, děvče…«, na což ostatně upozornil jeden z uživatelů platformy X, jak jsme si všimli v redakci ŽivotvČesku.cz. Šlo o okamžik nenucený, který elegantně připomněl, že i v prostředí, kde často převládá formálnost a vážnost, se může projevit čistá a opravdová láska.
Působilo to upřímně, nenuceně, jako by celý moment ani nemohl být přirozenější. Když se dva lidé mají opravdu rádi, není potřeba žádných okázalostí. Stačí jedno lehké gesto. A okamžitě vidíte, že jejich vzájemný respekt a láska vyzařují přirozeně.
Prezidentův pokyn hlavou, jak ukazuje níže video, když se v rámci odchodu ze sálu obracel k první dámě, byl prostým, ale krásně výmluvným gestem. V lehkém pohybu hlavy jako by bylo obsaženo mnoho – jakási neformální pozvánka a povzbuzení: »Tak pojď, děvče…«.
Zaznamenaný krátký okamžik vystihoval jejich vztah plný vzájemného porozumění a přirozené blízkosti. V gestu bylo cítit, že hlava státu nemusí používat velká slova ani nic předstíraného. Stačilo jen tiché, důvěrné naznačení, které svou upřímností podtrhlo lidskost a láskyplnost, kterou sdílejí i na veřejnosti.
Prezidentovo nenápadné, ale důvěrné gesto v podstatě mimo již zmíněné říkalo: »Jsi tu se mnou, ve všem, co dělám, a ty víš, že tě vedu«.
V kontextu toho, kdy se v politice často setkáváme s předstíranými úsměvy a strojenými pózami, prezident Petr Pavel a jeho choť a první dáma Eva Pavlová na tomto momentu ukázali přirozenou a nenucenou stránku jejich vztahu. Bylo to krásné připomenutí, že láska není o pompéznosti, ale o maličkostech, které dávají hloubku každodennímu životu. Mnozí lidé kolem nich by si měli vzít příklad.